Konec letošních táborů byl pro mě osobně obzvláště těžký. Nějakou dobu jsme společně něco vytvářeli a budovali v domnění, že je to ku prospěchu nás všech, ale realita nás letos na jaře překvapila. Dlouho jsem tomu nemohl věřit a bral jsem to jako osobní útok. Ale musím uznat, že jsem se asi spletl. O co vlastně šlo. Některým lidem se tábory na louce nelíbí a sepsali proto petici o jejich zrušení. Uznávám, že celé tři týdny je na louce u lesa hluk a svým způsobem to může někomu vadit. Sám jsem si to vyzkoušel, když jsem se odpoledne zavřel doma a přes větračku jsem neustále slyšel táborový hlahol. Nebyl to křik, ale 40 dětí prostě slyšet je. A tak jsem začal přemýšlet co s tím. Není to ale lehké. Od roku 2008, kdy jsme začali tábory v Řepici dělat, jsme měnili louku a okolí na příjemné místo k odpočinku a relaxaci a to nejen pro děti v rámci tábora, ale i pro rodiče s dětmi. Louku jsme pravidelně sekali, vyráběli nové dřevěné překážky a udržovali již namontované. V lese jsme vyznačili dva vycházkové okruhy. Letos na jaře jsme otevřeli nové Pastelkové hřiště, kde je nízké lanové centrum. Toto hřiště vzniklo z důvodu napadení smrků kůrovcem. Znamenalo to úsilí mnoha lidí a spoustu stráveného času. Názor, že to tu lidé nechtějí, mě opravdu překvapil. Kopretiny na louce byly prý lepší.

Akce pro děti děláme proto, že nás to baví, máme rádi děti a dělá nám to radost. Je to ale i spousta zodpovědnosti, starostí a příprav. Poměr radostí a starostí se ale mění, pokud musíme v průběhu tábora řešit návštěvy opilých osob se skleněnými lahvemi v ruce, dožadujících se vstupu mezi děti na louku a při odchodu jim ukazují holé zadky a říkají, že se ještě vrátí. Stejně tak, když si někdo dá tu práci a odnáší na úřady dokumenty a požaduje na nás kontroly z Krajské hygienické stanice (ačkoliv my sami jim dokumenty předkládáme 30 dnů před táborem a jezdí na kontrolu pravidelně každý rok), pokud se okolo tábora pohybují osoby s foťákem a fotí každý odvátý papírek, nebo když v noci někdo prosvěcuje stany nejmladších dětí zeleným laserem.

Naším cílem je vychovávat děti k přátelství, k dobrým vztahům k přírodě i k sobě navzájem. To ale při  nedorozuměních s okolními občany nejde. Jsme malinká vesnice a nemůžeme se na sebe navzájem mračit. Tak nám držte palce, ať do konce září najdeme nějaké řešení. Každý máme svůj cíl a každý v něm máme svojí pravdu. Tak se snad někde uprostřed shodneme.